Čert a Cigán

Starý Cigán šel sloužit k Čertovi, a Čert mu řekl: „Dám ti, co chceš a budeš mi jen roští a vodu nosit, a pod kotlem přikládat/’ – „Dobrá!“ – I dal mu Čert vědro a řekl: „Jdi a naber tamhle z té studny vody.“ – Milý Cigán šel, nabral do toho vědra vody a táhl klikou vzhůru; ale jsa starý, nemohl jí vytáhnout, i musil vodu zas vylít, aby ve studni nepřišel o vědro. Ale co domů přinést? I vytáhl milý Cigán z plotu kůl a rýpal okolo studnice, jako by kopal. Čert nemoha se ho s vodou dočkat, šel mu naproti: „A což tu děláš? proč si mi nepřinesl vody?“ – „Nu co! chci celou studni vykopat a tobě přinést.“ – „Nech toho, příliš bys se utrmácel, a prvé nežli bys mi to vědro vody přinesl, zatím by mí darmo dříví shořelo.“ Po té nabral vody a nesl sám. – „I kdybych to byl věděl, byl bych dávno přinesl!“ – Jednou ho poslal Čert do lesa pro roští. Cigán šel, ale v lese přepadl ho déšť a promočil naskrz. Starý ozábl a nebyl s to, aby roští nabral. I co udělal? nadřel si lýčí, šel kolem lesa i svazoval lýčím strom ke stromu. Čert čekal, a když se Cigána nemohl dočkat, šel za ním: „Co to děláš, pošetilče? – „Co dělám! chci ti dříví přinést, i svazuju celý les v otýpku, abych se s chamradím nemusil nosit.“ – Čert vida, že s Cigánem nic nepořídí, nabral roští a šel domů. Potom šel ke starému Čertu se poradit: „Najal jsem si Cigána,“ povídá, „a nevím, co si s ním počít! jsme dost silni a chytří, ale on je ještě silnější a chytřejší – nezbývá, než abych ho zabil.“ – „Dobře; až si lehne spát, zabí ho, aby snad ještě někoho z našinců neošidil.“ Přišel domů a šel spat. Cigán bezpochyby něco čul: i položil svůj kožich na lavicí, kde obyčejně spával a sám si vlezl do kouta pod lavici. Čert myslil, že Cigán už tvrdě spí, vzal železnou palici a uhodil do kožichu, až se vůkol rozléhalo; potom šel spat, mysle, že už je po Cigánovi. A Cigán si povzdychl: „Och!“ i zachrul se v koutě. – „Co pak ti je?“ – „E! blecha mě štípla.“ – Čert opět šel ke starému na poradu. „Ale jak ho zabít?“ povídá, „když jsem mu dal palicí, jen se zachrul a řekl, že ho blecha štípla.“ – „Tehdy mu raději zaplať,“ řekl starý, „co chce, ať si.jde jinde po světě služby hledat.“ – Cigán si vzal pytlík s dukáty a šel. Ale Čertovi bylo potom líto peněz, i radil se opět se starým, a starý řekl: „Běž za ním a řekni, kdo z vás silněji dupne nohou o kámen, toho ty peníze budou.“ – Čert běžel za ním: „Hej, počkej, Cigáně! něco ti řeknu.“ – „A co chceš, lotře?“ – „Počkej, budem spolu dupat: kdo silněji dupne o kámen, toho peníze budou.“ – „Tehdy dupni,“ řekl Cigán! a Čert dupnul jednou i podruhé, až v uších zalehlo. Zatím Cigán nalil pod kámen vody a povídá: „Což pak to? hlupáku! já dupnu o suchý kámen, a voda vystříkne.“ Dupnul a cák! vystříkla voda z kamene. – Čert opět šel na radu a starý řekl: „Běž za ním, kdo z vás výše palici vyhodí.“ – Cigán zatím už ušel několik mil, tu se ohlídne a Čert za ním: „Hej, počkej, Cigáně!“ – „A co chceš, padouchu?“ – „Kdo z nás výše palicí vyhodí, toho peníze budou.“ – „Nu! tehdy budem házet! mámť i bez toho dva bratry tam na nebesích, jsou oba kováři, i hodí se jim to na kladivo anebo na kleště.“ Čert vyhodil, až sotva bylo co vidět. A Cigán vzal palici za konce, sotva ji pozvedl, a volá: „Hej, bratři, nastavte tam rukou!“ A Čert popadl ho za ruku: „Počkej, neházej, bylo by jí škoda.“ – Potom poradil starý: „Běž ještě za ním a řekni, kdo rychleji poběhne.“ – Čert ho dohonil a Cigán řekl: „Víš-li co, s tebou já nebudu se honit; ale mám maličkého synáčka Jácu, jsou mu teprve tři dni, jestli že toho dohoníš, tehdy se mnou se budeš měřit“ I zahlídl Cigán ve brázdě zajíce: „Vidíš ho?“ povídá, „to můj maličký Jáca. A no! Jáco, utíkej.“ A zajíc vyskočil a sem tam po polí, jen se za ním prášilo. – „Aj!“ povídá Čert. „vždyť pak neběží pořádně.“ – „A co? v mé rodině ještě nikdo pořádně neběžel: kudy vidí, tudy běží.“ – Potom starý poradil, aby spolu zápasili, kdo silnější. – „E!“ povídá Cigán, „což bych já s tebou zápasil; mám však otce, je tak starý, že mu nosím už sedm let do díry jíst; když toho přemůžež, tehdy spolu se popadnem.“ – I věděl Cigán o medvědu a vedl Čerta k jeho díře. „Jdi tam,“ povídá, „zbuď ho a popadni se s ním.“ – Čert tam vlezl a řekl: „Vstávej, vousáči! budem spolu zápasit.“ – A medvěd se do něho pustil, popral a poškrábal ho pořádně a pak ho z díry vyhodil. – Konečně poradil starý, kdo silněji hvízdne, tak aby ho bylo na tři míle slyšet. Čert hvízdnul, až to zavznělo i zašumělo. A Cigán řekl: „Což to! když já hvízdnu, tehdy oslepneš i ohluchneš – zavaž si oči i uši.“ Čert zavázal. Tu vzal Cigán palici, co dříví štípají, a uhodil Čerta za uši jednou i podruhé. – „Oj, počkej! oj, nehvízdej, zabiješ mě! bohdejž tě s tvými penězi nehoda zadávila! jdižiž na kolo!“ – A tak byl konec.