O vlku a o beranu

Ezop o nevinném a proti tomu o zlobivém a zjevném křivdáři tuto rozprávku pokládá.

Vlk a beran, oba dva žízniví jsouce, přišli k potoku, aby pili. Vlk pil z potoku daleko nahoře, a beran dole. Uhlédav pak vlk berana, řekl k němu: "Vždycky mi, když piji, kalíš vodu." Trpělívý beránek řekl: "Kterak bych já tobě kalil vodu, poněvadž od tebe ke mně teče?" Vlk jakoby se zarděl, že mu beran pravdu pověděl, i řekl: "A co mi laješ?" Odpověděl beran: "Já tobě nic nelaji." Tu opět řekl vlk: "Před půl létem též mi otec tvůj dělal." Beran řekl: "Já jsem ještě toho času na světě nebyl, aniž jsem ještě se byl narodil". Opět vlk řekl: "Pole jsi mi mé tak pokazil a pohubil svým pasením a příštikováním, že zpustlo." Beránek aneb jehně řeklo: "Jakž to může býti, však ještě nemám žádných zubův." I rozhněvav se vlk, řekl: "Ačkoli já tvejch důvodův a vejmluv zrušiti nemohu, však proto chci sobě z tebe čistou kolací udělati". A pochytiv tichého beránka, roztrhav jej, snědl ho.

Vyznamenání

Touto rozprávkou Ezop ukazuje a vysvědčuje, že u nepravých a křivdomluvných žalobníků rozum a pravda žádného místa nemají. Takových vlků mnoho se nalézá.