O medvědu a včelách

Hlad vyhnal medvěda z lesa a tu, když se ubíral hledaje si něco na zub, nalezl u cesty včelín. Ihned se jal lízati med. Jedna z včel to však zpozorovala, zatím co její družky ještě dřímaly, a bodla medvěda do ucha. Pak, zanechavši medvěda v šíleném hněvu, uchýlila se do úlu. Medvěd se za ní počal dobývat, domnívaje se, že tak splatí urážku, jíž se mu dostalo. Ale tu se z úlu ihned vyhrnuly i všechny ostatní včely a zbodaly ho do krve mstíce se za poškození svého obydlí. Medvědu nezbylo nic jiného, než aby v nejhroznějších bolestech pomýšlel na útěk. "Já nešťastník," říkal si utíkaje odtud, "měl jsem raději snést jedno drobné bodnutí a v klidu sí polízati medu, než způsobiti si tolik bolesti, domnívaje se, že se pomstím."