Liška, opice a zvířata

Zemřel král říše, mocný lev, a zvířata sešla se, aby zvolila si krále nového. K účelu tomu vynesena byla koruna, kterou v jeskyni drak hlídal, avšak koruna ta na žádnou hlavu se nehodila; některá zvířata měla hlavu příliš úzkou, jiná příliš širokou, jiná zase měla na ní rohy. Také opice posadila si se smíchem korunu na hlavu — a hle! jaká to náhoda! koruna jí dobře na hlavě seděla. I počala opice pitvorně poskakovat a se točit na všecky strany a rozličné šprýmy provozovat, což se ostatním zvířatům tak líbilo, že opici za královnu zvolila a jí se kořila.

Jedinou lišku mrzela volba tato, nedala to však na sobě znáti. Když i ona panovnici nové se poklonila, pravila k ní: „Vím, ó vladařko, o skrytém pokladu, a pochybuji, že mimo mne jiný jej zná. Všecky poklady náležejí dle práva králi, tedy nyní tobě.“

Jak o tom opice uslyšela, hned běžela sama za pokladem, aby nikdo nemohl ji ošidit. Avšak běda! byla to past, ve které se opice chytila, a liška u přítomnosti všech zvířat k ní takto promluvila: „Tys domýšlela se, že nám vládnouti dovedeš, a neumíš sama sebe ovládati!“ Svrhli opici a nabyli přesvědčení, že málo hlav je spůsobilých nosit korunu.