Folk Tale

Vítr a slunce

Translated From

Phébus et Borée

AuthorJean de La Fontaine
Book TitleFables Choisies
Publication Date1668
LanguageFrench
AuthorEmil Herrmann
ATU298
LanguageCzech
OriginFrance

Vítr a slunce spatřili pocestného, který se byl opatřil proti každé nepohodě. Nastával podzim, kdy taková opatrnost cestovatelům jest na prospěch, pršelo a opět slunce svítilo, a barevné pruhy duhy poučovaly toho, kdož na cestu měl se vydati, že dobře jest vzíti plášť.

Náš pocestný byl tedy na déšť připraven, mělť plášť ze silné látky, v nějž dvojnásobně zahalit se mohl. Hledě na něj pravil ke slunci vítr: „Muž ten myslí, že se obrnil proti každé příhodě, však nepomněl, že dovedu foukati tak silně, že nižádný knoflík neudrží mu plášť na těle, a že mu plášť celý roztrhám na kousky. Byla by to pěkná zábava pro nás, přeješ si jí?“

„Nuže,“ pravilo slunce, „vsaďme se, komu z nás podaří se příměti dříve muže toho, aby shodil plášť s ramenou. Začni ty, dovolím ti zahaliti mé paprsky.“

Vítr se vzedmul a jal se mrazivým dechem foukati, i nastal hrozný vichr, se všech stran to fučelo a hučelo, až stromy praskaly a se ohýbaly. Však čím více dul mocný vichr, tím těsněji se halil pocestný ve svůj plášť a držel jej oběma rukama ze vší síly své, tak že všecko úsilí větru marno bylo. Tak uplynula doba, jež větru vytknuta byla, a paprsky slunce rozehnaly mraky a zahřály vzduch vichrem zledovatělý; hřály také pocestného a pronikly i tlustým pláštěm, tak že pocestný teplem brzy se zapotil a nucen byl plášť sejmouti. To spůsobilo slunce, aniž by bylo použilo veškeré síly své.

Tak laskavostí svou více zmohlo slunce nežli vítr svou krutostí.


Text view