O psu a o ovci

Pes před soudem vinil z půjčeného chleba ovci. Ovce jemu odpírala, řkoucí, že nikdá žádného chleba od něho nepříjímala. Pes odvolával se, že chce svědomím to prokázati. To aby postavíl, jemu jest puštěno. I přivedl vlka, kterýžto vyznával, pravě se věděti, že by chleba půjčíl pes ovci. Přitom také luňák přítomen býtí se pravil; a vcházeje luňák, řekl k ovci: "Kterak ty smíš toho zapíratí, pravěci, že jsi nepříjímala?" A tak ovce jest těmi křivejmi třmi svědky přemožena. A hned ortel jest vyřčen, aby ona chléb psu navrátila. I přinucena jest, že vlnu svou ne v čas vostřící dáti musila, aby tomu, kterémuž povinna nebyla, zaplatila.

Takť mnozí činí, na nevinné lsti vymejšlejíce, a svá předsevzetí falešnejmí svědky a pevně utarasovanejmi lžmi upevňujíce.