O zloději a o slunci

Což v člověku od přirození leží, toho se on velmi těžce zbaví. To tato rozprávka znamená.

Času jednoho sousedé měli velikou radost a potěšení s zlodějem na jeho svatbě, nadějíce se, že se jíž obrátí a zlodějství přestane. K nimžto přišed jeden muž moudrý a vida je v takové radostí, řekl jim: "Poslechněte, já vám chci radost vaši vyložiti. Jednoho času slunce chtělo se voženiti. To se zdálo všem zemím odporné, a všecken svět toho trpěti nemohl, tak že i najvyššímu bohu, Jupiterovi, láli a zlořečili. Proto se Jupiter velmi hněval, a tázal se na příčinu toho lání a zlořečení. A jeden řekl k němu.- 'Nemáme nyní než jediné slunce, to všecken svět zarmucuje přílíšnou horkostí, tak že všeckno přírození od ní nemocno bývá: co pak budoucího jest, když slunce jiných naplodí?'"

Báseň tato ukazuje, že se lidé pro množení zlých radovati nemají, neb oni sňatí a oddaní sobě podobné plodí. Zlí rádi zlé plodí. Po zlém plemenu rády zlé rodiny bejvají. Jeden zloděj mnoho jiných naplodí, a jeden lotr mnoho lotrův nadělá.