O muži a o hadu

Zlému kdo pomoc činí, vědětiť má, že dosti zle činí. Nebo za své dobré činy zlou odplatu od něho míti bude.

Pro velikou zimu a mrázy člověk jeden, lítostí hnut jsa, hada v domu svém choval a přes celou zimu jemu jísti dával. Když pak zima pominula a had již zase jako obžil a povokřál, všeckny věci jedem nakvašoval. A aby vždy milostí po sobě nepozůstavoval, a laskavě aby se nerozdělil, čemuž kde mohl, tomu uškodil.

Tuto rozprávku mají pamatovati, kteříž dobrovolně nevděčným lidem nápomocni bývají, kteříž by radši při rozdělování a rozvedení přátelství uškodili, než by za to, což dobrého přijali, něčím dobrým zase se odplatili.