O mravenci a o kobylce

V zimě mravenec obilé, kteréhož sobě v létě nastrojil a nashromáždil, na slunci prosušoval. I přišla kobylka lačná k němu, proseci ho, aby jí pokrmu udělil a ji při životě zachoval. I řekl k ní mravenec: "Cos pak v létě dělala?" Odpověděla kobylka: "Nebyla jsem prázdna, ale i sem tam po polích skáčíc, zpívala jsem." I zasmáv se mravenec tomu schoval obilé své, řka: "Když jsi v létě zpívala, teda v zimě tancuj."

Tato báseň učí lenivé včas dělati, když by snad někdy při nedostatku byli, a když by žádného nebylo, kdo by jim spomohl, aby se měli k čemu utéci.