Vrána a Liška

Varuješ, hrozíš - všechno marně. Svět chce být klamán. Srdci lichotka se vždycky nějak vetře do koutka.

Poštěstilo se jednou vráně objevit někde sýra kus. Usadila se na haluz a chystala se na snídani, když z lesa liška z nenadání vyběhla v stopách jeleních a pronikavá vůně sýra ji praštila hned přes čenich. Už po špičkách se k jedli plíží, ocasem vrtí, vzhůru vzhlíží a vráně do přízně se vtírá. "Jaká jsi pěkná! Jak jsi sladká! Jaká máš pírka hebká, hladká! Ten zobák a ta postava! Takových darů dostává se málokomu...Krk dám za to, že musíš mít i v hrdle zlato, že zpíváš hlasem anděla. Já mýlit bych se nechtěla, však se svou krásou čarovnou můžeš být ptačí královnou. Zazpívej, buď tak laskavá!" A vrána chválou zpitomělá udělá vše, co liška chtěla. Blaženě oči přivírá, pomalu zobák otvírá, zakráká - a sýr z hubu pouští. A liška chňap! - a už je v houští